Rehabilitace lýtkového svalu a návrat ke sportu
Rehabilitace lýtka není jen o tom, „až přestane bolet“.
Musíme obnovit:
- silovou vytrvalost,
- maximální a explozivní sílu,
- elasticitu (stretch–shortening cycle),
- toleranci běžecké zátěže.
Více než 50 % recidiv vzniká během rehabilitace nebo krátce po návratu ke sportu (Green et al., 2020).
Akutní období
V prvních dnech po poranění je cílem především ochrana tkáně a kontrola symptomů. Obvykle doporučujeme relativní klid v rozsahu několika dnů (často 3–5), nikoli však úplnou imobilizaci. Vhodné je zachovat jemný aktivní rozsah pohybu a postupně zařazovat lehké izometrické kontrakce bez vyvolání bolesti, aby nedošlo k úplné ztrátě svalové aktivace (Pagan-Rosado et al., 2025).
Rozsah imobilizace vždy závisí na rozhodnutí lékaře a nálezu na ultrazvukovém vyšetření (velikost ruptury, lokalizace, tvorba hematomu a synchronicita pohybu m. gastrocnemius medialis a m. soleus).
Současně je důležité sledovat případné komplikace, zejména známky hluboké žilní trombózy či rozvíjejícího se kompartment syndromu (Pagan-Rosado et al., 2025). V této fázi je klíčová individuální reakce pacienta – rozsah omezení i rychlost přechodu do další fáze se může výrazně lišit podle typu a závažnosti poranění.
Obnova svalové kapacity
Jakmile akutní symptomy ustupují a ve chvíli, kdy zátěž povolí lékař, zaměřujeme se na postupné zvyšování zatížení. Typicky mezi druhým a čtvrtým týdnem (v závislosti na rozsahu léze) začínáme obnovovat silovou kapacitu pomocí výponů a dalších forem řízeného zatížení.
Je vhodné cíleně pracovat jak s kolenem v extenzi (větší zapojení gastrocnemia), tak ve flexi (větší důraz na soleus). Excentrická složka zatížení bývá postupně zařazována podle tolerance. Dynamická cvičení obvykle přicházejí až ve chvíli, kdy je obnovena základní silová kapacita bez bolestivých reakcí (Green et al., 2022).
Načasování této fáze však není univerzální – závisí na lokalizaci poranění, přítomnosti aponeurotického postižení i individuální historii sportovce.
Přechod k dynamice a běhu
Rehabilitace lýtka by měla respektovat postupnou progresi od izometrického zatížení přes koncentrickou a excentrickou práci až k plyometrii a běhu. Nejde však o striktní lineární schéma – jednotlivé složky se mohou částečně překrývat podle tolerance tkáně.
Běh představuje významný moment v procesu návratu, protože právě v této fázi se nejčastěji objevují recidivy. Proto se doporučuje opatrná progrese – například běh zpočátku obden, vyhýbat se dlouhému pomalému klusu v časné fázi a nezvyšovat současně objem i intenzitu v krátkém časovém sledu (Green et al., 2022).
Začátek běžecké expozice bývá často přibližně kolem 60 % maximální rychlosti, ale konkrétní parametry by měly vycházet z aktuální kapacity sportovce, nikoli pouze z kalendáře.
Kritéria návratu ke sportu (RTS)
- 0/10 bolest při aktivitě i palpaci
- Plný rozsah dorziflexe
- ≥ 90 % symetrie síly
- Schopnost poskoků
- Adekvátní kapacita jednonožních výponů (Hébert-Losier et al., 2017)
- Postupné zatěžování dle acute:chronic workload ratio
Riziko recidivy je nejvyšší v prvních dvou měsících po návratu ke sportu (Green et al., 2020).
Prevence
- Systematická silová příprava lýtek
- Monitoring chronické zátěže
- Kontrola běžeckého objemu
- Postupná expozice rychlostem
- Síla svalů kotníku
Silnější lýtka souvisejí s lepší sprintovou výkonností (Hébert-Losier et al., 2015; Möck et al., 2018; Smart et al., 2014).
Shrnutí 2. části
- Lýtko přenáší extrémní síly.
- Bez obnovy maximální i vytrvalostní síly je návrat rizikový.
- Nejčastější chyba: příliš brzký návrat k běhu.
- Správná progresivní zátěž je klíčová.
Pokud chcete mít jistotu, že se vrátíte ke sportu bezpečně a bez zbytečného rizika recidivy, svěřte rehabilitaci do rukou týmu sportovních fyzioterapeutů Barna Medical.
Zdroje
- Dixon, J. B. (2009). Gastrocnemius vs. soleus strain: How to differentiate and deal with calf muscle injuries. Current Reviews in Musculoskeletal Medicine, 2(2), 74–77.
- Giddings, V. L., Beaupré, G. S., Whalen, R. T., & Carter, D. R. (2000). Calcaneal loading during walking and running. Medicine & Science in Sports & Exercise, 32(3), 627–634.
- Green, B., Lin, M., McClelland, J. A., Semciw, A. I., Schache, A. G., Rotstein, A. H., Cook, J., & Pizzari, T. (2020). Return to play and recurrence after calf muscle strain injuries in elite Australian football players. The American Journal of Sports Medicine, 48(13), 3306–3315.
- Hébert-Losier, K., Ngawhika, T. M., Balsalobre-Fernández, C., & O'Neill, S. (2015). Calf muscle abilities are related to sprint performance in male Rugby Union players. Journal of Strength and Conditioning Research, 29(3), 707–714.
- Hébert-Losier, K., Wessman, C., Alricsson, M., & Svantesson, U. (2017). Updated reliability and normative values for the standing heel-rise test in healthy adults. Physiotherapy, 103(4), 446–452.
- Kulmala, J. P., et al. (2016). Walking and running require greater effort from the ankle than the knee extensor muscles. Medicine & Science in Sports & Exercise, 48(11), 2181–2189.
- Möck, S., et al. (2018). Correlation of dynamic strength in the standing calf raise with sprinting performance. Research in Sports Medicine, 26(4), 474–481.
- Pagan-Rosado, R., et al. (2025). Calf strains in athletes: A narrative review of management, injury grading, and return to sport. Sports Medicine – Open, 11, 60.
- Pandy, M. G., et al. (2021). How muscles maximize performance in accelerated sprinting. Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports, 31(10), 1882–1896.
- Pedret, C., et al. (2015). Return to play after soleus muscle injuries. Orthopaedic Journal of Sports Medicine, 3(12).
- Pollock, N., et al. (2014). British athletics muscle injury classification. British Journal of Sports Medicine, 48(18), 1347–1351.
- Smart, D., et al. (2014). The relationship between physical fitness and game behaviours in rugby union players. European Journal of Sport Science, 14(sup1), S8–S17.
